Otázky a odpovědi

Co je to Celiakie ?

Celiakie je intolerance na gluten neboli lepek. Celiakie je onemocnění střev, které je v naší populaci relativně rozšířené. Organismus pacienta postiženého tzv. celiakální sprue (kdy trávicí soustava jedince diagnostikovaného celiakií není schopna strávit potraviny obsahující lepek). Nemoc lze zařadit do autoimunitních zánětů střeva společně s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Jde tedy o agresivní zánětlivou reakci našeho imunitního systému proti buňkám střevní stěny.Nejedná se o alergii na obilniny ! Celiakie patří do stejné kategorie chorob, do které patří například intolerance laktózy (laktose intolerance) . protože se nejedná o alergii, ale o intoleranci, je předpokládáno že pacient bude nemocí postižen celoživotně.

U lidí s popsanou intolerancí (nesnášenlivostí) dochází působením lepku ke změně povrchu sliznice tenkého střeva, mizí zde mikroklky a klky. V důsledku toho se povrch tenkého střeva snižuje, s tím se zmenšuje jeho schopnost trávení a vstřebávání živin. Typickými příznaky celiakie jsou průjem, plynatost, křeče, bolest břicha, pokles hmotnosti nebo únava. Tato porucha se může projevit kdykoliv, v dětství i v dospělosti a může mít různé projevy.

Co je lepek?

Lepek je bílkovina obsažená v obilovinách, jako je pšenice, žito, ječmen a oves. Intoleanci vyvolává vlastně jen část lepku – v pšenici se nazývá gliadin, v žitu sekalin v ječmeni hordein a ovsi avenin. Lepek není přítomen v rýži, kukuřici, sóji, pohance, prosu.

Co celiakii vyvolá, jak vznikne celiakie ?

V zahraniční literatuře se uvádí 3 podmínky pro výskyt nemoci u pacienta :

1. Genetické předpoklady pacienta
2. Konzumování stravy obsahující lepek (gluten)
3. Spouštěč celiakální sprue. Spouštěčem může být například stres, trauma nebo virová infekce.

PROJEVY ONEMOCNĚNÍ?

Dietní opatření je nutno dodržovat po celý život. U "jedince vnímavého na lepek" způsobí lepek, velmi zjednodušeně řečeno, chronický zánět sliznice tenkého střeva a vymizení (atrofii) slizničních klků. Nevíme proč, ale tímto zánětem je nejvíce postižena především první část tenkého střeva, kterou nazýváme lačník (latinsky duodenum). Chronický zánět sliznice způsobí, že je porušeno trávení složených cukrů (např. mléčného, řepného), nedostatečné je vstřebávání bílkovin i tuků, některých vitaminů, železa apod. Konečným důsledkem je změněná stolice (většinou 3-4x denně, objemná, zapáchající, s velkým množstvím nestrávených zbytků a tuků), bolesti břicha, nadýmání, nechutenství, úbytek na váze, chudokrevnost. Děti jsou nápadně mrzuté, nevydrží si hrát, v noci špatně spí. Pokud není celiakie včas rozpoznána a léčena, může dospět až do stadia, kdy pacient není schopen přijímat ústy ani tekutiny, je zcela vyčerpaný, podvyživený a dehydratovaný. Tento stav nazýváme akutní celiakie neboli celiakální krize. Setkáváme se s ním prakticky pouze u malých dětí, ale naštěstí dnes již výjimečně. Zvláštním projevem abnormální reakce na lepek je onemocnění nazývané dermatitis herpetiformis Duhring. U této choroby je vedle sliznice tenkého střeva postižena také kůže.

Co je to Duhringova choroba ?



Co na první pohled vidíme, jsou silně svědící puchýřky či ekzém na typických místech, zejména v okolí velkých kloubů - loktů, kolen, dále na hýždích, lícních kostech, ramenou, zápěstí. A to svádí k povrchovému léčení viditelných projevů. Jenže tato choroba je od principu vnitřní. A přítomné trávicí potíže nejsou dávány do souvislosti s kožními projevy. Jejich obraz může být velice široký – zasahuje od stavu bez příznaků přes pocit nafouklého břicha, pocit těžkosti až po průjem. U dětí se pak setkáváme s neprospíváním, nafouklým bříškem, zpomaleným růstem, nechutenstvím. Střevo může být postiženo pouze ostrůvkovitě, takže biopsie střeva nemusí být průkazná, pokud se na tuto chorobu v diagnostické úvaze nemyslí. Tak se stane, že nemocní bývají léčeni na zcela jinou diagnózu, většinou na kožním nebo alergologickém oddělení. Léčba je několik let neúspěšná a k určení správné diagnózy pomůže často štěstí a náhoda. Jako orientační bod někdy poslouží ten fakt, že pacient má zvýšenou citlivost na jód. Potíže se mohou projevovat ve větší míře i po požití pouze některého druhu jídla, např. ryb. Duhringovu chorobu můžeme zařadit mezi autoimunitní choroby – do stejné skupiny s celiakií. V současné době se již spíše setkáváme s názorem, že se jedná o typ celiakie s kožními projevy onemocnění. Objevuje se většinou v období puberty, adolescence až dospělosti, ale jsou známy případy výskytu i u malých dětí. Nemoc se často vyskytuje jen jako jedna z komplexu příznaků, které charakterizují autoimunitní nemoc. Tuto myšlenku podporuje také výskyt možných přidružených onemocnění, zejména cukrovky (zvláště I. typu) a poruchy štítné žlázy, M. Crohn, ulcerózní kolitida, ale třeba i revmatoidní artritida. Rovněž zvyšuje pravděpodobnost karcinomu trávicího traktu. V historii nemoci vídáme přítomnost kvasinky, která patří mezi tzv. provokatéry, spouštěče nemoci. Zvláštní pozornost zasluhuje užívání hormonální antikoncepce, která se podle některých lékařů také řadí mezi spouštěcí mechanizmy nemoci. Prokázání protilátek není snadné. Jednou negativní testy nemusí být směrodatné. Diagnóza stanovená biopsií spočívá v tom, že lze zaznamenat charakteristické změny - na kůži nebo ve střevu. O tento nález se většinou diagnóza v praxi opírá. Pomůckou může být nalezení HLA antigenů DG2 nebo DQ8, která lékaře přivádí k diagnóze celiakie. Většinou je spouštěcím mechanizmem reakce na bílkovinu obilovin (gluten-gliadin), která je odolná ke štěpení kyselinou solnou v žaludku a enzymy ve slinivce. Proběhne reakce mezi bílou krvinkou s HLA DQ2 nebo 8 na membráně a gliadinem, která spustí zánětlivou reakci, podobnou výše uvedeným chorobám. Tato reakce se spouští do několika hodin po kontaktu s lepkem a postupně vede probíhajícím zánětem k ničení střevních buněk, mezi nimi i buněk imunitních. Nastane kaskádovitá reakce, která se ve svých důsledcích v případě Duhringovy choroby projeví na kůži. Léčba spočívá v dodržování bezlepkové diety. Používání mastí je jen pomocné, reaguje se tím jen na následek, neřeší se příčina, proto efekt není trvalý. Kladné efekty diety se projeví až za 3 měsíce, ale první pocity zlepšení se mohou dostavit již dříve. Dietní opatření jsou celoživotní. Někteří pacienti udávají po přerušení diety zhoršení ekzému a delší dobu trvající navrácení do klidového stavu. Vzhledem ke zvýšené citlivosti pacientů na jód je třeba na to myslet ve skladbě jídel a solí obsahujících jód.